![[Obrázek loga společnosti]](_borders/SAD_logo.JPG){kind=logo}
|
|
|
|
Předseda Společnosti Antonína Dvořáka(červen 2009) 15.června 2009 se konala ve Dvořákově muzeu v Praze valná hromada české Společnosti Antonína Dvořáka, na níž byl předsedou znovu zvolen prof. Radomil Eliška. Předsednictví převzal poprvé v roce 2001 po klavíristovi Radoslavu Kvapilovi. Výboru Společnosti byl znám svým podílem na postavení pomníku Antonína Dvořáka v Praze (r. 2000 realizovaný původní návrh sochaře Josefa Wagnera před budovou Rudolfina). Prof. Radomil ELIŠKAse narodil se roku 1931 v Podbořanech, vystudoval gymnázium v Litoměřicích a poté dirigentskou třídu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Jeho hlavními učiteli byli prof. Břetislav Bakala a prof. Josef Veselka. Působil krátce ve Státním souboru písní, pak v Orchestru mladých filharmoniků při Armádním uměleckém souboru (AUS) a od roku 1969 stál 21 let v čele Karlovarského symfonického orchestru. Roku 1978 byl vyzván, aby vyučoval dirigování na pražské Akademii múzických umění, kde potom působil celých 30 let (od roku 1985 jako docent, od roku 1996 jako profesor). Jako dirigent hostoval u všech českých a slovenských orchestrů včetně České filharmonie a také u orchestrů devíti zemí Evropy. Od roku 2004, kdy navštívil Japonsko poprvé, byl a je zván k hostování v této zemi každým rokem nejméně 2x. Řídil tu všechny přední orchestry včetně NHK Tokyo, Metropolitan Symphony Orchestra, Tokyo Philharmony Orchestra, Osaka Philharmony Orchestra a další, a v Sapporo Symphony Orchestra byl požádán, aby přijal funkci hlavního hostujícího dirigenta s ujednáním, že všechny zde nastudované koncerty (především s autory Dvořák, Janáček, Smetana, Suk) budou nahrávány jako live snímky a ty pak budou vydány jako CD u japonské firmy Pastier. Smlouva zatím počítá s Dvořákovými symfoniemi č.5,6,7,8,9, dále se Smetanovou „Mou vlastí“ a Janáčkovou „Sinfoniettou“, „Tarasem Bulbou“ a suitou z opery „Příhody lišky Bystroušky“ v Talichově verzi. Zatím prof. Eliška (do konce roku 2009) provedl v Japonsku 19 koncertů, na nichž Dvořákovo dílo zaznělo celkem 18x ( symfonie č.5 až 9 celkem 9x), Janáčkova díla zazněla 8x („Glagolská mše“ 2x) stejně jako díla Smetanova - 8x. „Má vlast“ v přednesu vynikajícího NHK Tokyo s dirigentem Radomilem Eliškou byla přenášena živě japonským rozhlasem a snímána pro televizi. Za Eliškova vedení Dvořákovy Společnosti (SAD) došlo k několika významným akcím: konala se slavnostní schůze v Brožíkově síni Staroměstské radnice v den 75. výročí založení SAD, došlo ke jmenování mistra Josefa Suka čestným předsedou a jmenování několika dalších osobností čestným členem společnosti (mezi nimi byl též mistr Sir Charles Mackerras, slavný dirigent, prezident The Dvořák Society for Czech and Slovak Music, či její dlouholetý předseda, dnes patron, Graham Melville-Mason). Došlo k výrobě a připevnění pamětní desky na kostele sv.Vojtěcha v Praze, v němž Dvořák působil jako varhaník, dále k realizaci dvou koncertů: na památku Jana Hanuše a Jarmila Burghausera s jejich díly a byly též vzpomenuty jejich velké zásluhy o Antonína Dvořáka, dále i k mnoha krokům a jednáním ve prospěch záchrany dvořákovských objektů, jednak v Žitné čp. 564 - místa Dvořákova pražského bydliště, jednak jeho venkovského sídla na Vysoké. Projednávaných bodů byla a je stále dlouhá řada. Přáním členů Společnosti je, aby prof. Eliška přes svůj vyšší věk, zůstal ještě dlouho ve vedoucí funkci české Dvořákovy společnosti.
|
|
|
![[Probíhají úpravy]](images/undercon.gif)